Obecné informace - roubené stavby - dřevostavby
Dřevěné roubené stavby z pohledu využití dřeva ve stavebnictví
Dřevo jako stavební materiál je hojně využíváno v celém světě. Například v sousedním Německu tvoří ve stavebnictví 7%, v Rakousku 10%, ve Švýcarsku 30% a ve Skandinávii 60 - 80% objemu stavebních hmot. Nejinak je tomu i v severní Americe zejména v Kanadě, na Novém Zélandu i v Japonsku. Pouze u nás, v oblasti, kde se ještě před sto lety rovněž běžně stavělo ze dřeva, je objem dřeva ve stavebnictví, konkrétně v bytové výstavbě cca 2%. Přitom dřeva máme značné zásoby a ohromné množství bez dalšího zpracování vyvážíme právě do států, kde je dokáží využít mnohem efektivněji. Přitom dřevo je z ekologického hlediska zcela bezproblémový stavební materiál s minimálními energetickými náklady na těžbu, opracování a odpad. Odpad který vznikne, lze dále bezezbytku využít - minimálně jako ekologické palivo.
Dnes se dřevo znovu dostává do centra pozornosti stavebních firem a zejména jejich zákazníků. Jeho využívání ve stavebnictví ovšem stále není na zahraniční úrovni. Co je příčinou? Tou hlavní je dosud trvající nedůvěra v mechanické a tepelné vlastnosti dřevěných objektů. Možná je tu i pocit, že dřevo je materiál s malou trvanlivostí, materiál provizorií. Pokusme se v několika následujících odstavcích pohlédnout na tyto mylné názory.
Dnes se dřevo znovu dostává do centra pozornosti stavebních firem a zejména jejich zákazníků. Jeho využívání ve stavebnictví ovšem stále není na zahraniční úrovni. Co je příčinou? Tou hlavní je dosud trvající nedůvěra v mechanické a tepelné vlastnosti dřevěných objektů. Možná je tu i pocit, že dřevo je materiál s malou trvanlivostí, materiál provizorií. Pokusme se v několika následujících odstavcích pohlédnout na tyto mylné názory.
Tepelné vlastnosti
Roubené stavby jsou zákonitě jiné než u zděných objektů. V dřevěné stavbě je díky izolačním vlastnostem dřeva na počátku prohřívána pouze tenká vrstva dřeva při povrchu s minimální akumulací. To umožňuje s výhodou používat pro vytápění menší tepelné výkony a tepelné zdroje se schopností rychlé reakce na potřebu dodávky tepla. Toho lze využít při programovatelném řízení vytápění objektu. Objekty tohoto typu dosahují významné úspory energie. Odpadá setrvačnost - těžkopádnost tolik typická pro zděné stavby. Každý uživatel dřevěné rekreační chalupy tuto schopnost jistě potvrdí (po zatopení je rychle teplo). Tepelně izolační vlastnosti pak fungují i opačně. Po vypnutí vytápění trvá řadu hodin, než stavba vychladne. A pokud je ve stavbě i některý prvek s akumulační schopností (masiv krbových kamen, zděný prvek, komín apod.), pak k dokonalosti mnoho neschází (například vytopená kachlová kamna jsou schopná temperovat stavbu celou noc i bez pomoci jiného zdroje tepla). V současné době je nutné nechat zhotovit tzv. energetický průkaz budovy u specialistů. Tím získáte štítek budovy se zatříděním do kategorií A - E stejně jako u elektrospotřebičů apod. Roubené stavby výpočtově vycházejí běžně v kategorii C. Skutečnost a chvání stavby však je poněkud jiné. Sledujeme stavby a jejich provoz a například roční náklady na plyn pro vytápění a ohřev teplé užitkové vody činí u stavby s bytem cca 180 m2 pouhých 15.000 Kč (v cenách r. 2009). Je taková stavba opravdu nehospodárná?
Požární odolnost a mechanické vlastnosti
Požární odolnost dřevěných konstrukcí je také častým argumentem proti dřevěným stavbám. Je nepopiratelným faktem, že dřevěná stavba je hořlavá. Jak ale hoří? Dřevěná konstrukce si zachovává pevnost po dlouhou dobu. Na této vlastnosti má významný podíl zejména izolační schopnost dřeva - při zuhelnatění povrchu se vytvoří izolační vrstva a další hoření je zpomaleno. Garantovaná výpočtová hodnota požární odolnosti 20 cm tlusté roubené stěny je 50 minut (pakliže uvážíme míru bezpečnosti výpočtů, je skutečná hodnota výrazně vyšší). Vlastnosti dřeva se při požáru, na rozdíl od ocelových profilů, výrazněji nemění. Hořící dřevěný trámový strop tak, možná paradoxně, přežije déle než keramický strop do ocelových profilů, který se vlivem tepelných deformací a ztráty pevnosti zřítí mnohem dříve. Nezanedbatelným faktem je i to, že při požáru dřevěné stavby nevznikají životu nebezpečné zplodiny v takovém rozsahu jako při požáru stavby s běžným zastoupením umělých materiálů. Při pohledu na požár dřevěné stavby lze s jistou dávkou nadsázky a ironie vidět další výhodu, kterou je to, že po dohoření požáru stačí koštětem zamést základ, hřebíky odevzdat do sběru stavět znovu, třeba lépe než předtím. Jak je tomu u stavby zděné? Je nutno řešit nepříjemnou otázku - ponechat či zlikvidovat zadehtované, ohořelé a zpravidla promočené stěny? A i po případné opravě bude léta obyvatele pronásledovat všudypřítomný a těžko odstranitelný zápach spáleniny. Podstatný je i přístup odborníků z hasičských záchranných sborů. Dřevěné srubové stavby jsou přijímány různě. Problémem nejsou ani odstupové vzdálenosti - samozřejmě podstatně větší než u zděných staveb - s tím je třeba počítat při výběru pozemku - širším o alespoň 10 m na každou stranu plánované stavby. Řešitelné jsou i garáže jako součásti stavby atd. Stále pochybujete? Pak si zkuste zapálit oheň (třeba hranici zvanou "pagoda") a pozorujte, jak dlouho to potrvá než se zřítí - s masivní roubenou stavbou je to podobné. Potěšitelné je, že do připravované normy zaměřené na požární bezpečnost staveb se již opět dostávají dřevěné konstrukce a tak snad bude do budoucna vše snazší navrhovat i posuzovat a vypadne dnes tolik významný faktor subjektivních pocitů úředníků.
Z hlediska mechanických vlastnosti, lze dřevostavbu hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jsou, bez známek poškození, dřevěnou konstrukcí kompenzovány. Dříve se roubenky zakládaly pouze na srovnaný terén - pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o desítky i stovky metrů bez toho, aby došlo k jejich zřícení či vážnému statickému narušení. Základová konstrukce v dnešním pojetí je tak řešena více jako technologicky proveditelné minimum, než konstrukce dimenzovaná pod dřevostavbu.
Z hlediska mechanických vlastnosti, lze dřevostavbu hodnotit jako velice lehkou a pevnou, s minimálními nároky na základovou konstrukci. Deformace při případných pohybech stavby jsou, bez známek poškození, dřevěnou konstrukcí kompenzovány. Dříve se roubenky zakládaly pouze na srovnaný terén - pár plochých kamenů. I když základy podmrzaly, roubená konstrukce s rybinovými spoji v rozích (samy se gravitačně stahují ke středu stavby) vždy odolala. Výjimkou nejsou ani případy z historie, kdy byly roubené chalupy vlivem lavinových či zemních sesuvů přemístěny o desítky i stovky metrů bez toho, aby došlo k jejich zřícení či vážnému statickému narušení. Základová konstrukce v dnešním pojetí je tak řešena více jako technologicky proveditelné minimum, než konstrukce dimenzovaná pod dřevostavbu.
Navrhování roubených staveb
Při navrhování roubených staveb je vhodné, a nanejvýš rozumné, vycházet z místních zkušeností generací tesařů. Jejich technologické postupy již byly staletími dokonale ověřeny. Konstrukce dřevěného roubeného domu má také své zákonitosti v základním dělení vnitřního prostoru - potřeba vnitřní roubené stěny, orientace schodiště apod. Ty je třeba respektovat. Lehkými sendvičovými příčkami však lze vnitřní dispozici téměř libovolně upravit. Velmi dobře se osvědčilo používání řeziva proschlého 2 roky i více (kdy jsou vyřazovány trámy s točivostí, průhybem atd.). Tím již nedochází k podstatnému sesychání ani sesedání stavby. Dřevo také velmi dobře přijímá nátěrové hmoty. Interiér je upravován vždy pouze přírodními tj. ekologickými materiály (lněná fermež) z důvodu zdravého životního prostředí. Veškeré instalace - voda, elektřina, plyn, topení - se realizují zcela klasicky (např. dnešní elektrické kabely mají certifikaci pro vedení v hořlavých materiálech) se vedou přímo ve spárách mezi trámy. Spáry lze izolovat moderními polyuretanovými pěnami a minerální vlnou a vnější povrchy opatřit lištováním nebo tradiční omazávkou. Venkovní nátěr je řešen moderními lazurovacími nátěry v mnoha odstínech.
Střechy a konstrukce krovu, převážně se svislou stolicí či hambalkového systému a okapovou vaznicí, zabezpečují svým přesahem, že stěny jsou chráněny před deštěm. Ideální střešní krytinou pak jsou lehké střešní krytiny (Cembrit, štípaná břidlice, ale i dřevěný šindel jak štípaný, tak i kvalitně řezaný). Elegantně však vypadá i pálená krytina.
V dnešní době je velmi důležitá také rychlost výstavby. Investor je často závislý na hypotéce nebo prodeji stávajícího bytu a žádá rychlou realizaci svého záměru. Lze říci, že po vyřízení formalit - stavebního povolení (je časově velice rozdílné a velmi záleží na náladě úředníků a dalších dotčených osob) lze během jednoho měsíce realizovat základovou desku s připojením na sítě. V souběhu s touto přípravou lze zhotovit stavebnici roubenky včetně krovů. Vlastní montáž na místě "pod střechu" je potom běžně hotova za tři dny a stavba je dokončena k nastěhování během dalších dvou měsíců.
Architektonické ztvárnění staveb by mělo vycházet vždy z místně tradičních prvků české lidové architektury typických pro region výstavby. Zásadně by neměly být přenášeny alpské či bavorské elementy nebo styl kanadských srubů do prostředí českého venkova, ani pokleslý styl dnes již naštěstí ustupujícího "podnikatelského baroka" a jeho trojúhelníkových, lichoběžníkových a obloučkových oken, vikýřů apod. Je třeba zdůraznit, že lze stavět i moderní (netradiční) dřevěné srubové stavby. Vždy je ale nutné respektovat vlastnosti a možnosti dřeva jako stavebního materiálu a zejména lokalitu staveniště.
Střechy a konstrukce krovu, převážně se svislou stolicí či hambalkového systému a okapovou vaznicí, zabezpečují svým přesahem, že stěny jsou chráněny před deštěm. Ideální střešní krytinou pak jsou lehké střešní krytiny (Cembrit, štípaná břidlice, ale i dřevěný šindel jak štípaný, tak i kvalitně řezaný). Elegantně však vypadá i pálená krytina.
V dnešní době je velmi důležitá také rychlost výstavby. Investor je často závislý na hypotéce nebo prodeji stávajícího bytu a žádá rychlou realizaci svého záměru. Lze říci, že po vyřízení formalit - stavebního povolení (je časově velice rozdílné a velmi záleží na náladě úředníků a dalších dotčených osob) lze během jednoho měsíce realizovat základovou desku s připojením na sítě. V souběhu s touto přípravou lze zhotovit stavebnici roubenky včetně krovů. Vlastní montáž na místě "pod střechu" je potom běžně hotova za tři dny a stavba je dokončena k nastěhování během dalších dvou měsíců.
Architektonické ztvárnění staveb by mělo vycházet vždy z místně tradičních prvků české lidové architektury typických pro region výstavby. Zásadně by neměly být přenášeny alpské či bavorské elementy nebo styl kanadských srubů do prostředí českého venkova, ani pokleslý styl dnes již naštěstí ustupujícího "podnikatelského baroka" a jeho trojúhelníkových, lichoběžníkových a obloučkových oken, vikýřů apod. Je třeba zdůraznit, že lze stavět i moderní (netradiční) dřevěné srubové stavby. Vždy je ale nutné respektovat vlastnosti a možnosti dřeva jako stavebního materiálu a zejména lokalitu staveniště.
Ekologická hlediska
Zajímavým faktem ve prospěch dřevostaveb je i ekologické hledisko - zpracovávání trvale obnovitelného materiálu. 1 m3 dřevní hmoty váže až 250 kg CO2. Při průměrné spotřebě 100 m3 dřeva na jeden objekt a životnosti stavby minimálně 100 let, se jedná o nezanedbatelná množství. Přitom na místě, kde se na dřevěný dům vytěžil les, za sto let vyroste les nový - a ten váže další tuny tohoto skleníkového plynu. Naopak při výrobě cementu, pálení cihel a vápna, přepravě stavebních hmot se obrovská množství tohoto plynu pouze uvolňují.
Na okraj lze uvést, že dřevní hmota u několika staveb realizovaných Dřevozpracujícím družstvem urazila z lesa přes pilu na vlastní stavbu maximálně 5 km. Při lesnatosti naší krajiny lze říci, že dostupnost dřeva je všude dobrá. Je jen škoda, že síť menších pil, které jsou schopny řezat potřebné hranoly je stále řidší (globalizace se nevyhýbá ani dřevozpracujícímu průmyslu), což zvyšuje nároky na dopravu.
Na okraj lze uvést, že dřevní hmota u několika staveb realizovaných Dřevozpracujícím družstvem urazila z lesa přes pilu na vlastní stavbu maximálně 5 km. Při lesnatosti naší krajiny lze říci, že dostupnost dřeva je všude dobrá. Je jen škoda, že síť menších pil, které jsou schopny řezat potřebné hranoly je stále řidší (globalizace se nevyhýbá ani dřevozpracujícímu průmyslu), což zvyšuje nároky na dopravu.
Výhody dřevěných staveb
- Rychlost výstavby
- Vynikající tepelně-izolační vlastnosti
- Výborné možnosti regulace tepla v objektu - programové řízení
- Snadná údržba - už nikdy nebudete doma malovat
- Výhodná cena
- Využití obnovitelných zdrojů materiálů
- Příjemné vnitřní prostředí a tepelná pohoda v létě i zimě
Nevýhody roubených staveb
- nedocílíte bílé, dokonale rovné stěny v celém objektu
- horší protihluková izolace - lehké stěny, stropy a podlahy více propouští zvuk
- občas obtížnější jednání s úřady
- jde o biologický materiál a protože se v interiérech nepoužívá ochrana dřeva, časem se mohou vyskytnout pokusy o napadení dřevokazným hmyzem (vyžaduje určité podmínky - zejména zbytky kůry a lýka)
- potřeby větší parcely (tento bod by ale měl být i ve výhodách)
